Bambiriáda 2006

fotoBambiriáda je každoroční celostátní přehlídka ziskových i neziskových organizací věnujících se volnočasovým aktivitám pro děti a mládež. Letos se poprvé konala také v Nymburce a my jsme byli u toho.
A jaká byla letošní Bambiriáda? Velkolepá, působivá, báječná…protože potěšila srdíčka mnoha dětí. Ale to jste se už určitě dočetli ze všech oficiálních zdrojů. Já vám povím, jaká byla z mého pohledu...

Je pátek 26.května něco po sedmé hodině ranní. Právě jsem dorazila na místo, které jsme si předchozího deštivého odpoledne vybrali pro náš stánek. Poznávací heslo: Strom. Pravda, ještě před týdnem se v mých představách třpytil pod slunečními paprsky velký zahradní stan, v něm úhledně srovnaný stůl a židle, na stěnách stanu nástěnky, obrázky… Anička i já pobíháme v našem květinkovém pohádkovém království (téma naší prezentace) v zelených sukničkách a nátělnících pomalovaných kytičkami…

Realita je trošku jiná. Počasí odpovídá spíš příchodu zimy než jaru v plném proudu. Nátělník a suknička leží úhledně poskládané ve skříních a já se krčím v autě narvaným k prasknutí věcmi, co by se nám mohli hodit, v zateplených šusťákách a nepromokavé bundě. Stan na nás nezbyl a tak jsme celou noc promlouvali k těm nahoře, aby nám poslali i přes nepříznivou předpověď počasí alespoň trošku sluníčka. Cítím se trošku bezradně, vypadá to, že nic není takové, jak jsme si představovali.

fotoUž vidím Aničku. Hrnu se k ní a k našemu místu. Plán je jasný. Vyvážeme na strom starou plachtu zahradního stanu, kterou Anička přivezla z domu, abychom měli alespoň nějakou střechu nad hlavou. Ale pozor! Vypadá to, že ty naše stromy někdo potřebuje ještě víc než my. Ještěže o stromy není nouze. Rozbíjíme základní tábor opodál v příjemném závětří hlavního informačního stanu.

A šup do práce. Anička s tátou, který nám přispěchal na pomoc, běhají s plachtou, drátky a provázkem. Přemýšlím, jak se zapojit, nakonec to ale vzdávám a jdu postavit klasický stan, který nám bude sloužit jako úložiště všech věcí a případná střecha při velkém dešti. Zabíjím poslední kolík a světe div se, plachta je vyvázaná…a opravdu nám poskytuje přístřeší.
Super. Nálada stoupá asi o 1000%. Vytahujeme z auta zahradní nábytek, deky, karimatky a polštářky a připravujeme soutěže pro děti. Na stromy věšíme také nástěnky se všemi informacemi o nás..a už přicházejí první děti.

Jedu na otočku domů. Nechce se mi tam Aničku nechávat samotnou hned zpočátku, ale jsem taky máma a pětiměsíční miminko vyžaduje své mlíčko v pravidelných intervalech. Nakojit, zhltat alespoň koláček, uvařit do termosky kafe a honem zpátky.
Střídáme se. Anička mizí za svým miminkem, teď je načase, abych se zapojila aktivně i já. Zvládnu to? Naštěstí nemám čas o tom přemýšlet…vlastně nemám čas přemýšlet vůbec o ničem. Přicházejí děti a chtějí si hrát. Chtějí si všechno zkusit. Chtějí se bavit. A nestydí se. Procházím s nimi připravené soutěže, odměňuji je bonbony…vychází to. Odpoledne už jsme na „stánku“ spolu s Aničkou. A vše běží jako na drátkách…

fotoTady svůj popis událostí skončím. První den Bambiriády skončil úspěchem, ten druhý už byla téměř rutina, navíc zjednodušená přítomností našich mužů a v mém případě i obou dětí. Měli jsme dokonce prostor projít si celé městečko, popovídat si s lidmi z ostatních organizací.
Přesto…příště budeme lépe připraveni. Příště nás bude víc. Příště budeme aktivnější. Příště ukážeme světu, co všechno jsme během prvního společného roku dokázali…
Ale i kdyby ta příští Bambiriáda byla DOKONALÁ, pro mě už nikdy nebude tak báječná jako tahle. Mně totiž dala víc, než jsem vůbec čekala. Poznala jsem totiž skutečnou Aničku Kracíkovou a snad i ona poznala mě. Bambiriáda byla pořádně první společná akce, v době jejího konání jsme se znaly sotva tři měsíce. A ačkoliv nám spolupráce nečinila žádné potíže, protože naše sny a cíle jsou opravdu velmi podobné, šlo hlavně o práci. Bambiriáda mi dala možnost nakouknout do Aniččina srdíčka a naopak otevřít své nitro Aničce. Právě zdánlivé organizační problémy nás neuvěřitelně semkly. Obě jsme bojovnice, obě se pereme na doraz, pokud věříme ve správnost věci. Obě bereme problémy jen jako výzvu. Jdeme stejným směrem, se stejnou vírou v srdci. Můžeme se jedna za druhou postavit. Můžeme jedna druhou kdykoliv nahradit. Není to úžasné?

 
 


Web4ce 2012 | Provozováno na CMS E4E | Mapa webu