Posvícenské hry 2006

Posvícenské rodinné hry
Sadská, 26.srpna 2006 

fotoPosvícenské hry máme za sebou už skoro týden a já si celou dobu marně lámu hlavu, co o nich do kroniky vlastně psát. Tisková zpráva byla vydána hned den poté a díky našim mediálním partnerům i zveřejněna. Ti, kteří tam byli, si hry zhodnotili po svém a ti, kteří nebyli, si o nich mohli vše podstatné přečíst v tištěných denících i na internetu, pokochat se fotkami. Ty jsou koneckonců výmluvnější než celý stoh slov.

Navíc to vypadá, že mně ta správná slova prostě došla. Napsala jsem toho o posvícenských hrách už tolik, že teď sedím a marně přemýšlím, co vám ještě říci. Myšlenky mi nesoustředěně běhají hlavou a mně je jasné, že z nich nic souvislého nevzejde. Čas pádí jako splašená herka, jak s oblibou často říkává můj velmi dobrý kamarád. A posvícenské hry, byť stojí za víc než pár hezkých slov, jsou minulostí. Čekají nás další akce, projekty…a není čas se k nim teď vracet.

Co ale opustit v myšlenkách nedokáži je vděčnost. Vděčnost našim rodinám a přátelům, kteří nám na hrách pomohli. Ještě teď vidím před očima mého tátu, jak stojí u špekáčků a s téměř labužnickou grimasou jeden po druhém nařezává, vkládá na gril a pravidelně otáčí, aby byly dokonalé a všem chutnaly. Vidím taťku Aničky, jak připravuje a opečovává disciplíny pro děti i dospělé. Plocha pro hod polenem je vzorně nalajnovaná, na stojanu k disciplíně „hod na cíl“ se střídají různě velké „cíle“ podle účastníka, který si jde atrakci vyzkoušet. Vidím svého muže, jak běhá s prodlužkou, zapojuje naše domácí DVD a bedny, aby vytvořil improvizovanou zvukovou aparaturu vhodnou jak pro zvukovou kulisu, tak pro zapojení mikrofonu, který dodaly zlatíčka z Orfei (spolu s trampolínou a bungee runningem). Vidím Káju, manžela Aničky, jak dováží, odváží, přináší vše, co je třeba a ještě vyhodnocuje hru. Vidím maminku mého muže, jak trpělivě ukazuje dětem i dospělým, jak se pracuje s barvami na sklo. Vidím moji i Aniččinu mámu, jak vzorně pečují o naše drobečky poblíž nás, aby jim nic neuteklo a my měli alespoň chabý pocit, že máme děti u sebe. fotoA mohla bych pokračovat. Vděčnost a díky patří nejen všem členům Kracíkovic (Hončíkovic) a Pánkovic (Urbanovic) rodiny, ale prostě všem, kdo podal pomocnou ruku.
Tak mě napadá. Ty hry byly rodinné po všech stránkách. Nejen směrem k účastníkům, ale i k organizátorům. Všichni jsme byli a snad i budeme jedna velká rodina. Rodina lidí, kteří se potkali v jeden čas na jednom místě, aby společně oslavili život. Život je krásný. 

Omlouvám se všem, kdo čekali víc. A slibuji všem, že ty příští POSVÍCENSKÉ RODINNÉ HRY (a ony určitě budou!) popíšu líp, dřív…

Podívejte se na fotky z akce v naší fotogalerii. A chcete-li o hrách přece jen vědět víc, napište nám.
Chcete-li bližší info o průběhu her, přečtěte si naši tiskovou zprávu.

 
 


Web4ce 2012 | Provozováno na CMS E4E | Mapa webu