Rej strašidel

Sadská, 28.října 2006 

Jejejeje….tak to vypadá, když se někdo v záplavě povinností ztratí. Je leden 2007 a já sedám k počítači abych dohonila resty. A hle naše kronika nemá žádný zápis už pekelně dlouho (nebo strašidelně). Matně lovím v paměti, jak to vlastně na strašidýlkách vypadalo. Abychom alespoň nějakou slovní vzpomínku měli, použiji text Zdeninky Hamerové, v jejíž režii vlastně celá akce byla.

fotoCituji:
„Poslední říjnová neděle vypadala pěkně hrůzostrašně... Venku burácel vítr, z šedivé oblohy se valil déšť a v hasičské zbrojnici, vlastně pardon, „v tajemném hradě“ se chystal velký bál. Jako mávnutím kouzelné hůlky se nástěnky, police i okna plnila pavučinami, listím, šípky, pavouky, svíčkami a ježibabími lektvary. Strašidla z dýní a košťat se šklebila v každém koutě, dokonce i na schodišti a strop se zaplnil pestrobarevnými balonky. Rej strašidel, duchů, čarodějnic a bílých paní mohl začít. Bubáčci soutěžili, tančili, zpívali. Špendlil se ocásek oslíkovi, trefovalo se míčky na cíl, tvořily se svícínky, barvily talířky, luštily se kvízy. Dokonce se hrál petanque a kroutilo se zadečky při hula-hop. Na každého soutěžícího čekala nejen sladká odměna, ale také strašidelná tombola, i dobré občerstvení. Odvážlivci navštívili „děsivou“ třináctou komnatu a opravdu odolná strašidýlka s rodiči zakončila večer lampiónovým průvodem. Sice se zlobivý vítr snažil lampiony zhasnout a statečné bubáky odfouknout, ovšem ke hřbitovu jich přece jen dorazil početný hlouček. Duch skály pak daroval svíčku a lízátko každému, kdo chtěl položit světýlko ke hřbitovní zdi a něco si přát.

Kulturní a informační centrum tímto velmi děkuje za spolupráci, pomoc a hlavně nadšení: RC Život je hra, dobrovolným hasičům a všem dalším skvělým pomocníkům, kteří se na příjemném podvečeru podíleli.“

Tak to vidíte. Ať už se na strašidlech dělo cokoliv, vím jistě, že rozzářených a šťastných dětských očí jsem viděla opravdu nepočítaně. A to je dobře.

 
 


Web4ce 2012 | Provozováno na CMS E4E | Mapa webu