Vánoční besídka

15. prosince 2007, Disco Pharao

Tančíme Labadam...Poslední akce roku 2007 neměla žádné motto, žádné ambice, náklady na akci byli minimální, stejně tak i příprava. V podstatě jsme se jen chtěli před Vánocemi ještě sejít, my z centra a pak všichni, kdo měli chuť se v kolektivu dětí vyřádit, lehounce naťuknout blížící se svátky a s nimi spojené tradice.

A světě div se. Pro mě osobně byla tahle pidibesídka možná tou nejlepší akcí za celý rok. Najednou jsme totiž nefungovali jen jako organizátoři super akce, byli jsme také mámy a tátové a měli jsme dost prostoru vše si vychutnat. A tak se mé srdíčko tetelilo blahem a štěstím, vychutnávala jsem si radost v očích dětí, „centrových“ i vlastních, hrála jsem si, tancovala i válčila s papírovými sněhovými koulemi, válela se po obláčcích, zpívala z plného hrdla Pásli ovce Valaši, a když přišel čas nadílky, láskyplně jsem sledovala jemnou šťouchanici o vánoční dárečky.  

Všichni ke stromečku!Měla jsem tam manžela, děti, babičku a dědu a taky mimo Aničku, která se opět báječně zhostila scénáře pro děti také celou její rodinu - Káju, Honzíčka a babi a dědu Hončíkovi. Mohli jsme si s nimi nerušeně povídat, byli tam jako hosté, ne jako pomocníci, kteří chtě nechtě asistují při všech větších akcích :-)

Takže -  s hrdostí křičím do světa, prozřela jsem. Pochopila jsem, že jsem přesně tam, kde chci být, s lidmi které chci mít kolem sebe, že dělám práci, kterou jsem si sama vybrala, a že i když je ta práce někdy nadmíru vyčerpávající, stojí za to. Vždycky jsem vnímala vděčnost a radost rodin za to, co děláme, ale občas převládal pocit, že to všechno je na úkor té mojí vlastní. Ovšem na besídce jsem pochopila víc. Neděláme to jen pro lidi, děláme to i pro sebe, i my patříme k rodinám, které si chtějí hrát, bavit se, poznávat něco nového a učit se, ale hlavně být spolu. Nejsme jen organizátoři a iniciátoři akcí a aktivit, jsme jejich součástí…a celé naše rodiny také. Máme společné téma, společně strávený čas a je vlastně skoro jedno, na které straně paluby naší mateřské lodi se zrovna houpeme J. Umíme se semknout, vzít za ruce, obejmout a povídat i hrát. A to je moc dobře.

Dost už sentimentu. Přejeme vám všem do nového roku mimo tradičního zdravíčka, štěstí, lásky, radosti, pohody a úspěchů také poznání, poznání, že vše, co děláte, má svůj smysl, a že máte to své správné místo v životě J.

 
 


Web4ce 2012 | Provozováno na CMS E4E | Mapa webu